Život je plný drobných radostí

Zdravím :)

Musím vám říct, že posledních pár dní je mi hrozně dobře. Mám náročné dny, ale přitom si je užívám. Dneska jsem teda pohovorovala, ale jinak si užívala odpočinek a dobré jídlo. Pekla jsem si štrůdl, jablečnej, se spoustou skořice a kakaa. A k pozdnímu obědu vepřové maso s tymiánem a k němu šťouchačky s cibulkou.

 Když mám čas, tak se snažím si k jídlu opravdu v klidu sednout, nechat zastavit čas a najíst se jako člověk. Často to u mě totiž vypadá tak, že do sebe naházím jídlo a je mi zle. Anebo v práci do sebe oběd, který jsem si poctivě doma nachystala, nahážu z krabičky...tomu se říká kultura za pětset..

Ale abych se vrátila k tomu, jak je mi poslední dobou fajn na světě. (To jídlo je důležitou součástí toho všeho :-D ) Nedávno jsem si zkusila být modelínou. Kamarádka dělala proměny. Tak ze mě udělala krásnou babu...a ten pocit ve mě nějak zůstal a strašně si to užívám. A je to prostě boží :)

Tenhle boží vnitřní pocit mi pomáhá i při pohovorech. Já mám prostě pocit, že mě všude vezmou :-D Však taky proč nééé, mám co nabídnout!!

Včera po pohovoru jsme s kamarádkou vyrazily ještě na nákupy. Narazila jsem na tričko s nápisem "La Vie est faite de petits bonheurs" neboli "Život je plný drobných radostí". A ve svém vnitřním rozpoložení jsem ho tam nemohla nechat. Stejně jako puntíkatou sukni za 140kč, ale to už bylo klasické rozpoložení ženy, nad boží sukní za boží cenu..

A tak prostě jsem chtěla říct, že mi je fajn, zahltit vás, stějně jako svůj FB fotkami jídla a selfíčkama..

Hezký večer a užívejte si všechny ty drobné radosti života :)

Hledám se...

Jestli jste někdy někdo zabloudil sem na můj "blog", tak jste si určitě všimli, že vlastně moc nefungoval. Pár příspěvků se objevilo, po pauze zas třeba jeden...a v závěru z toho nebylo nic. Tak teď mám zase další záchvěv, tak uvidíme, co z toho bude dál.

Hrozně ráda vařím. Proto "Jídlem k vášni". Na co asi dneska chcete uhnat chlapa, než na pořádný jídlo. Teda, to je moje teorie, ano pořád teorie... Blog jsem začala psát právě proto, že ráda vařím, ne že bych na to chtěla uhnat chlapa. Ale můj koncept, že budu přidávat recepty, pokulhává na tom, že hrozně ráda vařím klasiku a tu se vlastně pořád ještě učím, tzn, že ji vařím podle něčích receptů. A přidávat sem vlastně cizí recepty není tak úplně košer.. Tak jsem se rozhodla to vzít za úplně jiný konec. Inspiroval mě film "Julie a Julia", kde hlavní hrdinka vařila recepty podle kuchařky, kterou obdivovala. Ten její blog ale nebyl tak jenom o jídle. A u mě to je asi tak stejné, miluju dobrý jídlo a miluju vaření, ale není to jenom o tom. Život je plný zážitků, pocitů, emocí, přátel, práce a selfíček (ty vám sem budu přidávat :-) )...a to všechno se mezi tím vařením a i do toho vaření musí nějakým způsobem promítnout.

Třeba včera, čekalo mě rande...po roce jsem měla jít na schůzku s mužem... Takže mi ani nevadilo, že musím vstávat na ranní meeting do práce. Na sedmou hodinu být v práci je nekřesťanský, ale mě to fakt vyjímečně nevadilo. Těšila jsem se na odpoledne. Ale rande se nakonec nekonalo, protože ten vyvolený, který měl možnost se mnou strávit báječné odpoledne, to odvolal, bez náhrady... A víte, co mě napadlo hned potom, co se můj  mozek probral z toho šoku? (Ano, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, jaký je to trouba, že odolal mému šarmu.) Napadlo mě - "Co si asi uvařím dobrýho? Musím jít nakoupit, mám vyžranou ledničku!" Těmhle jídlům říkám "jídla pro duši". Člověk potřebuje něco fakt, ale fakt vážně něco božího na jazyk...orgasmus na talíři. Včera jsem se nakonec rozhodla vyzkoušet recept z druhé kuchařky Dity P. Udělala jsem si špenátovo ricotové noky s rajčatovou omáčkou a mozarelou. A byly boží.

V práci to úplně neklape, tak mi v hlavě šrotuje pár nápadů na to, jak si tím jídlem i vydělávat. Kamarádka mě zásobuje dalšími nápady. Bylo by to fajn, dělat věci, který Tě baví a ještě z toho vyžít. Ale ..... !!!!! Těch pět vykřičníků mi v hlavě bliká červeně. Největší otázka je (za tou zas bliká pár červených otazníků) - Máš na to ???

... A tak to jsem celá já... holka z Brna s pořádným zadkem (však taky holku má být za co chytit), která se ráda směje a je tak trochu cynická a ironická a která pořád něco hledá. Hledám prince (stačí když to bude princ jen pro mě, pro ostatní být nemusí a koně taky mít nemusí, ten se do garsonky nevejde), hledám tu pravou práci, hledám sebe sama...