Život je plný drobných radostí

Zdravím :)

Musím vám říct, že posledních pár dní je mi hrozně dobře. Mám náročné dny, ale přitom si je užívám. Dneska jsem teda pohovorovala, ale jinak si užívala odpočinek a dobré jídlo. Pekla jsem si štrůdl, jablečnej, se spoustou skořice a kakaa. A k pozdnímu obědu vepřové maso s tymiánem a k němu šťouchačky s cibulkou.

 Když mám čas, tak se snažím si k jídlu opravdu v klidu sednout, nechat zastavit čas a najíst se jako člověk. Často to u mě totiž vypadá tak, že do sebe naházím jídlo a je mi zle. Anebo v práci do sebe oběd, který jsem si poctivě doma nachystala, nahážu z krabičky...tomu se říká kultura za pětset..

Ale abych se vrátila k tomu, jak je mi poslední dobou fajn na světě. (To jídlo je důležitou součástí toho všeho :-D ) Nedávno jsem si zkusila být modelínou. Kamarádka dělala proměny. Tak ze mě udělala krásnou babu...a ten pocit ve mě nějak zůstal a strašně si to užívám. A je to prostě boží :)

Tenhle boží vnitřní pocit mi pomáhá i při pohovorech. Já mám prostě pocit, že mě všude vezmou :-D Však taky proč nééé, mám co nabídnout!!

Včera po pohovoru jsme s kamarádkou vyrazily ještě na nákupy. Narazila jsem na tričko s nápisem "La Vie est faite de petits bonheurs" neboli "Život je plný drobných radostí". A ve svém vnitřním rozpoložení jsem ho tam nemohla nechat. Stejně jako puntíkatou sukni za 140kč, ale to už bylo klasické rozpoložení ženy, nad boží sukní za boží cenu..

A tak prostě jsem chtěla říct, že mi je fajn, zahltit vás, stějně jako svůj FB fotkami jídla a selfíčkama..

Hezký večer a užívejte si všechny ty drobné radosti života :)

Hledám se...

Jestli jste někdy někdo zabloudil sem na můj "blog", tak jste si určitě všimli, že vlastně moc nefungoval. Pár příspěvků se objevilo, po pauze zas třeba jeden...a v závěru z toho nebylo nic. Tak teď mám zase další záchvěv, tak uvidíme, co z toho bude dál.

Hrozně ráda vařím. Proto "Jídlem k vášni". Na co asi dneska chcete uhnat chlapa, než na pořádný jídlo. Teda, to je moje teorie, ano pořád teorie... Blog jsem začala psát právě proto, že ráda vařím, ne že bych na to chtěla uhnat chlapa. Ale můj koncept, že budu přidávat recepty, pokulhává na tom, že hrozně ráda vařím klasiku a tu se vlastně pořád ještě učím, tzn, že ji vařím podle něčích receptů. A přidávat sem vlastně cizí recepty není tak úplně košer.. Tak jsem se rozhodla to vzít za úplně jiný konec. Inspiroval mě film "Julie a Julia", kde hlavní hrdinka vařila recepty podle kuchařky, kterou obdivovala. Ten její blog ale nebyl tak jenom o jídle. A u mě to je asi tak stejné, miluju dobrý jídlo a miluju vaření, ale není to jenom o tom. Život je plný zážitků, pocitů, emocí, přátel, práce a selfíček (ty vám sem budu přidávat :-) )...a to všechno se mezi tím vařením a i do toho vaření musí nějakým způsobem promítnout.

Třeba včera, čekalo mě rande...po roce jsem měla jít na schůzku s mužem... Takže mi ani nevadilo, že musím vstávat na ranní meeting do práce. Na sedmou hodinu být v práci je nekřesťanský, ale mě to fakt vyjímečně nevadilo. Těšila jsem se na odpoledne. Ale rande se nakonec nekonalo, protože ten vyvolený, který měl možnost se mnou strávit báječné odpoledne, to odvolal, bez náhrady... A víte, co mě napadlo hned potom, co se můj  mozek probral z toho šoku? (Ano, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, jaký je to trouba, že odolal mému šarmu.) Napadlo mě - "Co si asi uvařím dobrýho? Musím jít nakoupit, mám vyžranou ledničku!" Těmhle jídlům říkám "jídla pro duši". Člověk potřebuje něco fakt, ale fakt vážně něco božího na jazyk...orgasmus na talíři. Včera jsem se nakonec rozhodla vyzkoušet recept z druhé kuchařky Dity P. Udělala jsem si špenátovo ricotové noky s rajčatovou omáčkou a mozarelou. A byly boží.

V práci to úplně neklape, tak mi v hlavě šrotuje pár nápadů na to, jak si tím jídlem i vydělávat. Kamarádka mě zásobuje dalšími nápady. Bylo by to fajn, dělat věci, který Tě baví a ještě z toho vyžít. Ale ..... !!!!! Těch pět vykřičníků mi v hlavě bliká červeně. Největší otázka je (za tou zas bliká pár červených otazníků) - Máš na to ???

... A tak to jsem celá já... holka z Brna s pořádným zadkem (však taky holku má být za co chytit), která se ráda směje a je tak trochu cynická a ironická a která pořád něco hledá. Hledám prince (stačí když to bude princ jen pro mě, pro ostatní být nemusí a koně taky mít nemusí, ten se do garsonky nevejde), hledám tu pravou práci, hledám sebe sama...

Štrůdl z listového těsta

Štrůdl je moje srdcová záležitost. Všimli jste si, že chutě jsou jedna z mála věci, který ve vteřině vzkřísí vzpomínky? Já si dám kus štrůdlu a hned je mi zas osm :)

Dělám ho z kupovaného listového těsta. V tom je krása štrůdlu, za chvilku je hotový a pak můžete jako já, sníst tři kousky ještě za tepla.

Z jednoho těsta se v klidu udělají dvě nohavice, tak zbyde i na návštěvu.
Těsto se vyválí a na jeho střed nasypu trochu strouhanky. To mě naučila mamka, prý aby se spodní část těsta tak nepromáčela šťávou z jablek. Přímo na těsto strouhám jablka, na ně nasypu kakao (holandského typu), velkou spoustu skořice a trochu cukru. Normálně přidávám i vlašské ořechy, ale ty momentálně nebyly po ruce.

 

Pak už stačí štrůdl srolovat. Okraje těsta potírám rozkvedlaným vajíčkem, aby se těsto slepilo a štrůdl se nerozpadal. A před upečením potřu vajíčkem i celý štrůdl.
Jak už jsem zmiňovala, nemám troubu, tak jsem štrůdl pekla v remosce, Takže místo nohavice mám velký rohlík :) Na chuti to nic nemění.

  

A takhle krásně už to vypadá na talíři. Uvařila jsem si k němu kávu se skořicí a snědla kus ještě teplý.

Dobrou chuť !!

Rychlá kuřecí křidýlka

Poslední dobou mám pocit, že z celého kuřete jsou nejlepší křidýlka. Pěkně pečený se sladkou chilli omáčkou.
Proto jsem se rozhodla, že se s vámi o tu dobrotu podělím.

Dělám si na křidýlka takovou omáčku, ve které je před pečením vykoupu. Smíchám olivový olej, kečup, sladkou chilli omáčku a lžičku dijonské hořčice. Do toho nasypu oregáno s bazalkou a utřený česnek. Omytá a osolená křidýlka v této směsi pěkně vykoupu. Vy je můžete dát do pekáče a do trouby. Já bohužel nejsem vlastníkem této vymoženosti, proto je šoupnu do staré dobré remosky :)

Po upečení na mě vykoukne tahle krása :) Prostě křidýlka mě berou.

Já si jako přílohu udělala hranolky. Měla jsem na ně hroznou chuť, a já jak mám na něco chuť, tak si servítky neberu :) Dietnější variantou je samozřejmě rýže nebo čerstvý chleba. Ten taky není nikdy k zahození :) 

Dobrou chuť !

Rychlé nudle

Dneska jsem měla strašlivou chuť na "čínské" nudle. Tak jsem se pustila do improvizace. Koupila jsem si jednu nudlovou polívku, nudle jsem zalila vroucí vodou a nechala je v ní cca 10 minut (bez přiloženého koření).
Nasekala jsem si kus pórku, malou mrkev, jednu cibuli na drobno a stroužek česneku.

 Na rozpálenou pánev dáme cibuli a česnek a necháme orestovat. Přidáme pórek a mrkev a zase necháme osmažit.

 Přidáme scezené nudle a zalijeme cca 4 lžícemi sojové omáčky a 1 lžící citrónové šťávy. (Já dala citrónové šťávy víc a poté už mi přišly nudle moc kyselé, ale chuť přesto byla velmi zajímavá).
Necháme ještě chvilku opékat  a pořád promícháváme. Osolíme a opepříme a můžeme podávat.

Přidáme scezené nudle a zalijeme cca 4 lžícemi sojové omáčky a 1 lžící citrónové šťávy. (Já dala citrónové šťávy víc a poté už mi přišly nudle moc kyselé, ale chuť přesto byla velmi zajímavá).
Necháme ještě chvilku opékat  a pořád promícháváme. Osolíme a opepříme a můžeme podávat.

Dýňové lasagne

Miluji lasagne. Svoje první jsem ochutnala na základní škole u kamarádky. Byly s mletým masem a špenátem. Od té doby jsem vyzkoušela různé varianty - pouze špenátové, s kuřecím masem a zeleninovou směsí, pokaždé když je dělám jsou jiné. Nikdy se mi nepodaří uvařit je takové jako naposledy.

Občas si dám lasagne i v restauracích, a i když jsou dobré, stejně dojdu k závěru, že ty moje jsou lepší :)

U kamarádky jsem ochutnala dýňové lasagne a od té doby mi ležely v hlavě. Chtěla jsem je vyzkoušet a uvařit doma, co na to řeknou. Já byla nadšená. 

Recept lze najít v říjnovém vydání časopisu Albert a překvapil mě svou jednoduchostí. 

• Dýni hokaido omyjeme, rozkrojíme, vydlabeme semínka, která vyhodíme a zbytek dýně nakrájíme na kousky. Ty smícháme se solí, pepřem a olivovým olejem a dáme do trouby péct na 220°C asi na 30 minut. Když jsem dýni z trouby vytáhla vypadala luxusně, úplně se mi sbíhaly sliny, a to nemluvím o tom, jak krásně voněla celá kuchyň.

• Než dýně vychladne, nachystáme si směs z polotučného tvarohu (250g), smetany ke šlehání (asi 3/4 kelímku), mozzarely (200g; podle mě - čím víc mozzarely, tím líp) a dvou žloutků. Směs jsem osolila a přidala trochu muškátového květu.
• Vychladlou dýni namačkáme, vznikne nám krásné pyré. Zjistila jsem, že když necháte více větších kousků, lépe vynikne oříšková chuť dýně.
• A teď už pouze vrstvíme. Na dno pekáčku dáme vrstvu tvarohové směsi na ni pláty těstovin. Další vrstvu tvoří dýňové pyré, pláty těstovin, tvarohová směs, pláty těstovin....střídáme dokud nám nedojdou suroviny. Šoupneme do trouby a pečeme 30 minut na 190°C.

Často, když dělám lasagne, mi v troubě úplně ztvrdne vrchní vrstva těstovin. Snažím se, aby mi zbyl bešamel, abych je mohla potřít i shora, ale někdy se nezadaří. Zkoušela jsem i přikrýt alobalem, teď jsem dostala radu zkusit zalít horní těstoviny mlékem či smetanou. Máte vy nějaký typ, aby se horní vrstva těstovin dala jíst a nemusela skončit v odpadcích?

Čeká mi tu ještě jedna dýně a mám v sobě velké dilema, jestli se uchýlit ke klasice v podobě dýňové polévky, nebo vyzkoušet nějakou další novinku :)